Objekt #: SCP-022-CS
Třída Objektu: Safe
Speciální Zadržovací Procedury: SCP-022-CS je zadržováno ve zvukotěsné cele v Oblasti-13CS, aby bylo co nejvíce zamezeno kontaktu subjektu s okolím. Subjekt neprojevil žádné speciální požadavky na vybavení své cely. Cela neobsahuje ani okna, pouze stůl a židli.
Pracovníkům, kteří se dostanou do delšího kontaktu s SCP-022-CS, je k dispozici nadační psychologická pomoc.
Pracovníci provádějící rozhovory se subjektem mají povinné pravidelné návštěvy nadačního psychologa a musí se měsíčně podrobovat psychologickému testování.
Maximální povolená délka rozhovoru, která by neměla mít dlouhodobý negativní dopad byla stanovena na 1 hodinový rozhovor týdně. Nicméně bylo potvrzeno, že psychická rezistence jedince může tuto skutečnost ovlivnit, jak pozitivně, tak negativně.
Popis: SCP-022-CS je humanoidní entita bez obvyklých lidských rysů. Subjekt je schopen komunikace, vidí i slyší, a to i přes vizuální absenci smyslových orgánů. Subjekt svým vzezřením připomíná spíše siluetu postavy. Povrch SCP-022-CS je sytě černé barvy a neprochází jím téměř žádné světlo. Na pohled i dotek připomíná velmi hustou mlhu.
Samotný subjekt je většinu času nepodnětný, téměř katatonický. Subjekt nemá potřebu přijímat potravu, tekutiny, spánku, ani respirace. Subjekt se vyhýbá fyzickému kontaktu, neboť právě ten má nejintenzivnější projevy anomálního efektu. Pokud se subjektem není přímo komunikováno, pouze sedí na židli a "hledí" na jedno místo, většinou do země.
Při komunikaci subjekt reaguje a odpovídá, nicméně se přímé komunikací snaží vyhýbat, neboť dle svých slov: "Nechce nikomu ublížit."
SCP-022-CS o sobě tvrdí, že je ženského pohlaví a jmenuje se Tristitia, avšak upřednostňuje zkratku Tris. Subjekt často mluví o Nadaci zatím neznámém subjektu, o kterém tvrdí, že se jedná o její sestru.
Mimo anomálního vzhledu disponuje subjekt kognitohazardní schopností, kterou zřejmě není schopen ovládat. V případě kontaktu se subjektem tedy dotekem, hovorem, pohledem aj. pociťují vystavené osoby náhlé a velmi silné návaly negativních pocitů a nálad. Ty zahrnují ale nejsou omezeny na: smutek, vztek, zmatení, paniku, úzkost, bezmoc, beznaděj, znechucení aj. V některých případech došlo také ke zvracení, či záchvatům. Pokud je osoba v pravidelném či příliš častém kontaktu se subjektem, zhorší se jeho psychický stav natolik, že počne plánovat a nakonec i uskuteční sebevraždu. Samotný stav způsobený kontaktem se subjektem by se dal připodobnit ke chronické depresivní poruše.
SCP-022-CS si je své schopnosti plně vědomo a snaží se vyhýbat jejímu užívání tím, že dobrovolně omezuje kontakt se svým okolím.
Série Experimentů 022CS-EX
Následující dokument obsahuje experimenty s SCP-022-CS, které byly provedeny po jeho zadržení. Tyto experimenty měly zjistit detaily o anomální povaze subjektu a zjistit jaké jsou její hranice. Je důležité poznamenat, že v době provádění následujících experimentů bylo Nadaci k dispozici pouze velmi malé množství informaci o subjektu a povaze jeho anomálních schopností.
Experiment 022-1
Cíle experimentu: Pokusit se provést vstupní rozhovor.
Provedení: Do zadržovací cely byl vyslán zaměstnanec D-747 a byl nainstruován, aby se se subjektem pokusil navázat konverzaci.
Průběh: Zaměstnanec D-747 vešel do místnosti a pozdravil. Subjekt nereagoval. D-747 se posadil a pokusil se na subjekt mluvit. Po 10 minutách byl experiment ukončen, neboť subjekt nikterak nekomunikoval.
Výsledky: D-747 si po experimentu stěžoval na přívaly špatné nálady, které ale do druhého dne odezněly.
Experiment 022-2
Cíle experimentu: Pokusit se SCP-022-CS donutit ke komunikaci. Pokud nebude komunikovat, zjistit jak reaguje na fyzický kontakt a zda má kontakt se subjektem nějaký efekt.
Provedení: Zaměstnanec D-747 byl opět vyslán do zadržovací cely. Byl mu dán dokument s otázkami, kterých by se měl držet a pokusit se na ně získat odpovědi. Zaměstnanci bylo řečeno, aby se subjektu pokusil dotknout, pokud bude opět nereagovat.
Průběh: Subjekt na otázky nereagoval. D-747 byl tedy nainstruován, aby k subjektu přistoupil a pokusil se ho dotknout. Zaměstnanec k subjektu přistoupil a velmi opatrně a váhavě mu položil ruku na rameno. Subjekt se mírně pohnul. D-747 to překvapilo a uskočil. Subjekt poté velmi tichým hlasem řekl: "prosím, neubližujte si." Experiment byl ukončen.
Výsledky: Subjekt dal najevo, že je komunikace schopen, pouze komunikovat nechce. Zaměstnanec D-747 si po následující 3 dny stěžoval na úzkostné stavy. Zaměstnanec se z těchto stavů zotavil přibližně po týdnu od experimentu.
Experiment 022-3
Cíle experimentu: Zjistit, zda je k projevu kognitohazardu nutná verbální komunikace. Pokud dojde k nějaké změně, pokusit se subjektu opět dotknout a donutit ho opět promluvit.
Provedení: Zaměstnanec D-747 byl nainstruován, aby do místnosti vešel, se subjektem nikterak nekomunikoval a pouze na něj hleděl. Zaměstnanec se bránil a prohlašoval, že do té místnosti už nechce, nicméně nakonec souhlasil a experiment podstoupil.
Průběh: D-747 vešel do místnosti, sednul si naproti subjektu a hleděl na něj. O 30 minut později si zaměstnanec začal stěžovat, že ho bolí hlava a že by chtěl experiment přerušit. D-747 bylo nařízeno, aby se zvedl a opět se subjektu dotknul. D-747 začal protestovat, ale nakonec souhlasil. D-747 se velmi opatrně k subjektu přiblížil a začal k němu pomalu vztahovat ruku. Subjekt pootočil hlavu směrem k D-747 a velmi vysokým a tichým hlasem pronesl: "prosím, nedělejte si to." Zaměstnance to zarazilo a odvětil: "a co?" Subjekt opět svěsil hlavu a odpověděl: "ubližujete si." D-747 si začal stěžovat na nával zimy a velmi tísnivý pocit. Bylo mu nařízeno, aby se pokusil se subjektem dále komunikovat, ale veškeré pokusy byly neúspěšné, subjekt nereagoval ani na dotek. Experiment byl ukončen.
Výsledky: Experiment potvrdil, že verbální komunikace není nutností pro projevení kognitohazardu subjektu, zároveň ale potvrdil, že jednostranná verbální komunikace způsobuje intenzivnější výskyt a oboustranná komunikace ještě větší, což by mohl být důvod, proč je subjekt tak neochotný komunikovat. Protože tento experiment trval mnohem déle než ostatní, bylo také zjištěno, že u zaměstnanců, kteří byli v zázemí, ale účastnili se experimentu, se taktéž projevily symptomy kognitohazardu subjektu, ačkoliv velmi mírně. Zaměstnanec D-774 si po experimentu stěžoval na velmi intenzivní návaly úzkostí, smutku a občasné úzkostné ataky, bez zjevné příčiny. Zaměstnanci byla poskytnuta psychologická terapie, aby bylo zjištěno, jestli zkrátí dobu zotavení. D-747 se plně zotavil přibližně 5 dní od experimentu.
Experiment 022-4
Cíle experimentu: Vystavit D-747 co nejdelšímu a nejintenzivnějšímu kontaktu se subjektem ze dvou důvodů. A) objevit hranice efektu anomální povahy subjektu. B) Potvrdit či vyvrátit teorii, že subjekt začne komunikovat, pokud bude D-747 vystaven efektu subjektu v takové míře, aby se pokusil působení efektu zarazit.
Provedení: Zaměstnanci D-747 bylo vysvětleno, že je v záměru zopakovat Experiment 022-3. Pravá povaha tohoto experimentu mu prozrazena nebyla. Zaměstnanec D-747 byl navzdory důraznému protestování vyslán do Zadržovací cely SCP-022-CS.
Průběh: D-747 hleděl na subjekt přibližně hodinu, poté si začal stěžovat na bolest hlavy a začal chodit po cele, aby se protáhl. Vedení experimentu s ním nikterak nekomunikovalo a mělo zakázáno do experimentu zasahovat. D-747 si sedá zpět na své místo. Vypadá stále více nervózně, často si mne oči a třese se. Opětovně se zvedá a snaží se vydýchat. Po nějaké době si sedá zpět na místo a snaží se se subjektem komunikovat.
D-747: Hele.. Poslouchej, potřebuju, abys se mnou mluvil. Netuším, o co tu jde, ale jedn9m jsem si jistej. Čím dýl tu s tebou budu, tím to pro mě bude horší. Už teď se cítím dost na nic. Nepustí mě odsud, dokud nebudou mít nějaký výsledky.
Subjekt nereaguje.
D-747: Zatraceně, mluv se mnou!
D-747 dostává záchvat vzteku. Odhazuje svou židli na druhou stranu místnosti a velmi agresivně buší do dveří ve snaze dostat se ven. Požaduje, aby byl okamžitě vypuštěn a dožaduje se soucitu. Začíná brečet, až to nakonec vzdává upadá na zem, kde ve fetální poloze brečí.
SCP-022-CS: velmi tiše Proč… proč Vám to dělají?
D-747: přestává brečet a pomalu zvedá hlavu Cože?
SCP-022-CS: Proč Vás za mnou pořád posílají?
D-747: Dali mi vybrat. Mohl jsem zůstat v lochu, nebo jít sem. Vybral jsem si tohle.
SCP-022-CS:Proč?
D-747: Slíbili mi, že mě odsud pustí dřív, než z lochu… byla to lež. Jsem jim ukradený, klidně by mě nechali chcípnout.
SCP-022-CS: Mrzí mě, že Vám ubližuju… že Vám nemůžu pomoct.
D-747: To je jako všechno? Nic víc? Co si to dovoluješ?!
SCP-022-CS již neodpovídá.
Po několik dalších hodin D-747 zůstává ve fetální poloze, brečí, a mumlá, nicméně mumlání je na audiozáznamu nesrozumitelné. Subjekt setrvává ve své poloze.
D-747 je stále více paranoidní, často se kolem sebe rozhlíží a propadá úzkostným atakám. Velmi intenzivně dýchá, třese se, pláče a prosí, aby to už skončilo, že už to nevydrží. D-747 se v průběhu jednoho ze záchvatů hbitě zvedá ze země a velmi agresivně buší do dveří a žadoní o vypuštění ven. Vysílením padá na zem a odsouvá se do rohu místnosti, kde se choulí do klubíčka.
Na audiozáznamu je slyšet velmi tiché vzlykání. D-747 přestává brečet a zvedá hlavu směrem k subjektu. Subjekt zvedá hlavu jakoby směrem ke kameře v rohu místnosti a brečtivým hlasem říká: "Odveďte odsud toho chudáka, vy zrůdy, řeknu vám, co chcete." Experiment, byl ukončen.
Výsledky: SCP-022-CS bylo donuceno ke komunikaci skrze psychologický nátlak. D-747 byl vyveden z místnosti 20 hodin od zahájení experimentu a byl ponechán v klasické zadržovací cele. Psychologická pomoc mu nebyla poskytnuta. Vedoucí výzkumu SCP-022-CS jí D-747 zamítnul se záměrem otestovat hranice kognitohazardních schopností subjektu. Jelikož toto zamítnutí neprojednal s Etickou komisí, čímž zapříčinil smrt zaměstnance D-747, byl dočasně indisponován a přeložen na podřadnější pozici. Novým vedoucím výzkumníkem byl jmenován Dr. Čermák. Během následujících tří dnů se na D-747 projevovalo velmi špatné psychické zdraví. Byly zaznamenány případy sebepoškozování, časté záchvaty a rozmluvy sám se sebou a s neexistujícími bytostmi. 5 dní od Experimentu byl D-747 nalezen mrtvý, s podřezanými žílami.
Přístup udělen - vítejte, doktore
Rozhovor 022-1
Vedoucí rozhovoru: Doktor Čermák
Cíle rozhovoru: Cílem rozhovoru je zjistit detaily o anomální povaze SCP-022-CS, případně zjistit jeho původ a jiné cenné informace. Maximální délka rozhovoru byla stanovena na 30 minut.
Dr. Čermák: Takže, SCP-022-CS-
SCP-022-CS: To není mé jméno.
Dr. Čermák: To je vaše nadační označení.
SCP-022-CS: Tristitia, prosím, říkejte mi Tris.
Dr. Čermák: Promiňte, ale- vy jste žena?
SCP-022-CS: Ano
Dr. Čermák si zapisuje poznámky do notesu.
Dr. Čermák: Povězte, Tris, evidentně si jste vědoma svých schopností.
SCP-022-CS: Hm?
Dr. Čermák: Zkusila byste mi popsat, jak to funguje?
SCP-022-CS: Nazval jste to… schopností?
Dr. Čermák: Ano, vaše schopnost negativně ovlivňovat vnímání reality a psychiku jedinců ve vašem okolí?
SCP-022-CS: Schopnost? Vy si snad myslíte, že to ovládám? Je to zatracený prokletí! A funguje to velmi jednoduše, doktore. Čím dýl jste u mě, tím je vám hůř. Čím víc se mnou interagujete, tím je vám hůř. Čím víc si mě pustíte k tělu, tím je vám hůř. Až to nakonec nevydržíte a rozhodnete se to všechno skončit.
Dr. Čermák: Pustíte k tělu? Myslíte tím fyzický kontakt?
SCP-022-CS: Myslím tím, co jsem tím řekla.
Dr. Čermák si opět něco poznamenává do notesu.
Dr. Čermák: Vy jste se takhle už narodila?
SCP-022-CS: Dalo by se to tak říct… já a moje sestra.
Dr. Čermák: Máte sestru?
SCP-022-CS: Vy o ní nevíte? Myslela jsem, že je taky tady. Chtěla jsem ji vidět.
Dr. Čermák: Mohla byste mi jí popsat?
SCP-022-CS: Vypadá jako já, jen je… čistší.
Dr. Čermák: Čistší?
SCP-022-CS: mlčí
Dr. Čermák: Bohužel, nikdo vám podobný v nadačním držení není.
SCP-022-CS: mlčí
Dr. Čermák: Kde jste se narodila, Tris?
SCP-022-CS: Nepamatuji si to místo. Vlastně, nevím, jestli jsem se tam vůbec narodila. Na své dětství si nevzpomínám.
Dr. Čermák: Ale, mluvila jste v kontextu svého narození o své sestře.
SCP-022-CS: Svou sestru si pamatuji. Vždy jsme byly spolu. Patříme k sobě.
Dr. Čermák: A vaši rodiče?
SCP-022-CS Na rodiče si bohužel nevzpomínám. Pouze na církevního otce, který se mě a mé sestry ujal, když jsme neměly kam jít. Ignaro se o nás staral velmi dlouho-
Dr. Čermák: Promiňte?-
SCP-022-CS: hm?
Dr. Čermák: Řekla jste- Ignaro?
SCP-022-CS: Ano, tak se jmenuje.
Dr. Čermák si píše další poznámky.
Dr. Čermák: A ten Ignaro se vás ujal?
SCP-022-CS: Ano
Dr. Čermák: Proč se vás musel ujmout? Přišly jste o rodiče?
SCP-022-CS: Já- vlastně ani nevím, jen si pamatuji, že se o mě vždy staral. Jemu a své sestře jsem jako jediným neubližovala.
Dr. Čermákovi je oznámeno, že se blíží stanovená hranice 30 minut a je mu nařízeno, aby rozhovor ukončil.
Vyjádření Dr. Čermáka nahrané po rozhovoru: Je to… strašně zvláštní, nesmírně nepříjemné. Bez zjevné příčiny a aniž byste to mohli ovlivnit máte neustálí a stále silnější pocit, že to z vás vysává život. Takhle na nic mi dlouho nebylo. Jako kdybych… propadal depresi.
Doktor chvíli jen sedí a kouká do kamery.
Doktor Čermák: Tristitia. To je z latiny. "Smutek," hned mi to bylo divný. Zmínila se Ignaristech. Měli bychom to poslat výš. Sežeňte mi někdo toho doktora, co se tím zabývá.
[KONEC ZÁZNAMU]
